Během Čingischánova tažení chorezmskou říší spáchali Mongolové bezpočet vražd a zločinů, nicméně dobytí turkmenského města Merv překonalo všechny dosavadní i budoucí mongolské zločiny. Považuje se za jedno z nejkrvavějších dobytí měst v historii lidstva a konkuruje mu jen dobytí Bagdádu, které mají na svědomí Čingischánovi potomci.
Vše začalo v únoru 1221, když k branám města dorazil Čingischánův syn Tuli a společně s ním i 70 000 Mongolů. Tuli měl za úkol stíhat syna chána Mohammada a už předtím stihl vyplenit celou Persii. Tuli byl chánův nejmladší syn, nosil titul Pán války a byl z Čingischánových synů ten nejkrutější. Snad i proto ho Čingischán vybral, aby se postaral o prince Džalal a-Dina, který Mongolům stále vzdoroval. Chorezmský princ Tuliho vojákům neustále úspěšně unikal, až se Mongolové během této honičky dostali do blízkosti města Merv. To bylo bohaté a obrovské město, Peršané ho nazývali klenot písků a město rozkoše chánů. Stálo na březích řeky ptáků, Murgh Ab, proslulo výrobou keramiky, mělo ve svých knihovnách mnoho tisíc svazků rukopisů a skrývalo nezměrné bohatství. Tomuto lákadlu těžko mohl Tuli odolat a rozhodl se město získat. Merv však měl mohutné opevnění a Mongoly proto čekalo dlouhé obléhání. Tuli to nejdříve zkusil po dobrém a nabídl městu život, pokud se Mongolům dobrovolně vzdá. Těžko říct, jestli hodlal svůj slib dodržet, ale některá města, která se Mongolům dobrovolně vzdala, Čingischán opravdu ušetřil. Merv však mezi ně nepatřil a zvolil boj.
Nepovedený útok
Tuli nejdříve s pěti sty důstojníky po celý den objížděl hradby a hledal jejich slabé místo. Jeho vojsko se mezitím přiblížilo k hradbám a úplně je obklíčilo. Když měl Tuli pocit, že objevil v hradbě skulinu, nechal své vojsko zaútočit. Aby bylo město dobyto co nejdříve a on mohl pokračovat v pronásledování prince, vedla mongolský útok jeho garda. Ale obránci města útok krvavě odrazili a během něho zemřelo přes tisíc mongolských gardistů. Tuli byl ztrátou svých nejlepších mužů rozzuřen doruda a druhý den nařídil nový útok. Ten k mongolské smůle dopadl podobně a Tuli musel nerad uznat, že tudy cesta nepovede. Věděl, že by měl pronásledovat chorezmského prince a dobývání měst nechat jiným, ale jeho uražená pýcha byla nezměrná. Nechal proto kolem města budovat vysoký násep, za kterým se měli ukrýt lukostřelci, jenž by kryli další útok mračny šípů. Obránci se divokými výpady z města snažili práci zastavit a působili Mongolům další ztráty. Dvanáctého dne obležení dorazil k mongolskému vojsku imám, kterého poslal vyjednávat perský guvernér města Merik. Jak se zdá, imám nemluvil za celé město, ale jednalo se o guvernérovu soukromou iniciativu. Přijížděl do táboru obtěžkán dary a Mongolové ho v bezpečí dovedli až k Tulimu. Ten ho přijal na svém zlatém trůnu se zlatým baldachýnem a přivítal imáma jako svého přítele. Daroval mu drahocenné oblečení a pozval ho do svého stanu na hostinu. Tam přesvědčil imáma, že pokud se město vzdá, bude ušetřeno.
Poslední hostina
Obránci města chtěli dál pokračovat v odporu, ale Merik Tuliho slibu uvěřil a s kapitulací souhlasil. Aby Tuli ukázal, že má dobré úmysly, pozval guvernéra a jeho nejbližší společníky na velkou hostinu, kterou měli zpečetit mír. Je to neuvěřitelné, ale Merik, ač si musel být vědom toho, že Mongolové už své slovo porušili tolikrát, že se to nedalo ani spočítat, uvěřil a dorazil s přáteli na hostinu. Tuli vybrané hosty řádně pohostil a snažil se, aby se bavili. Potom je vyzval, aby guvernér a jeho přátelé napsali seznam všech nejbohatších obchodníků a statkářů, kteří se nacházeli ve městě. Aby prý s nimi mohl jednat o zvláštní vojenské dani. Guvernér a jeho přátelé opravdu seznam napsali a Merik ho vlastní rukou podepsal. Seznam obsahoval 600 jmen, a jakmile ho Tuli převzal, byli všichni guvernérovi společníci uškrcení. Potom jeden mongolský důstojník donesl seznam k branám města a požádal, aby dotyčné osoby vyšly ven, že s nimi chce Tuli jednat. Opakovala se už známá věc, vybraní boháči Mongolům uvěřili a vydali se jim na milost. Jakmile opustili brány města, byli obklopeni strážemi a odvedeni stranou. Pak Mongolové bez odporu obsadili brány a houfy jezdců vyrazily do ulic Mervu. Masakr započal.
Vraždění trvalo hodiny
Podle Tuliho rozkazu muselo veškeré obyvatelstvo opustit město a shromáždit se na rovině před hradbami. Mongolové dovolili lidem si s sebou vzít i majetek, který byli schopni unést. Vyklízení města trvalo čtyři dny. Po tu dobu seděl Tuli uprostřed vyděšených zástupů na svém zlatém trůnu a mlčky sledoval desetitisíce lidí. Mongolští vojáci mezitím procházeli všechny ulice, prohlíželi každý dům a hledali ukryté lidi, kteří neuposlechli rozkaz. Když někoho našli, na místě ho zabili. Venku před městem začalo vraždění. Jako první začali Mongolové zabíjet důstojníky perského vojska. Mongolové je vytahovali z davu a předváděli před Tuliho trůn. Tuli si je pobaveně prohlédl a pak jim všem nařídil setnout hlavu. Potom se horda vrhla na zbytek. Mužové, ženy i děti byli rozděleni do tří houfů. Jako první šli na řadu muži. Mongolové mezi nimi vybrali 400 řemeslníků, které horda vždycky potřebovala. Zbytek si musel lehnout na břicho s rukama zkříženýma za zády. Tohle pak musely udělat ženy i děti. Asi stovku dětí Tuli ušetřil, aby z nich udělal otroky, a pak vydal rozkaz k zabíjení. Ležící lidé byli rovnoměrně rozdělení mezi vojenské oddíly a každý Mongol musel zabít přidělený počet lidí. Odhaduje se, že jeden voják zabil 300 až 400 lidí. Musela to být strašná řezničina, Mongolové se brodili v krvi a křik vražděných lidí byl slyšet dlouhé hodiny. Podle odhadů bylo zavražděno 700 000 lidí. Je to neuvěřitelné, ale žádný zdroj se nezmiňuje o tom, že by se někdo z vražděných postavil Mongolům na odpor.
Přežili, ale…
600 vybraných boháčů se nemělo o moc lépe. Byli mučeni, dokud neodvedli Mongoly ke svým majetkům a neukázali jim skryté poklady. Pak je Mongolové zabili taky. Prázdné město Mongolové vydrancovali, hradby srovnali se zemí a odtáhli. Život guvernéra města byl skutečně ušetřen, Tuli to považoval za velký žert. On mu slíbil, že jeho život ušetří a takto svoje slovo dodržel. Merik se po masakru zbláznil a oběsil se. Ve městě přežilo 5000 lidí, kteří se skryli ve sklepích a studních. Ale Mongolové tyhle triky znali a věděli, že každé plenění někdo přežije. Část hordy se proto za pár dní k městu potají vrátila, a když Mongolové město opravdu opustili, nežila v něm jediná lidská duše. Jak se dařilo ušetřeným řemeslníkům, nevíme, ale dlouho si života neužili. Když se Mongolové vraceli do své domoviny, zajeté muže s sebou nebrali a na hranicích je všechny zabíjeli.
Jan Tintěrov
