O tom, že zdravotnictví dávno není jen o penězích, supermoderních přístrojích a lécích, je snad zbytečné se zmiňovat. Na prvním místě by měla být lidská stránka obyčejného doktora, stejně jako špičkové kapacity. Bohužel, stále tomu tak v některých nemocnicích není. Svědčí o tom příběh Aleny Wittmanové, která se veřejně svěřila se svým až děsivým zážitkem s nemocnicí v Kadani. Její příspěvek má už přes 6000 shlédnutí.
„Chtěla bych se s Vámi podělit o zážitek, zkušenost a výstrahu pro příště. Ve středu jsem přijela z práce a vůbec mi nebylo dobře. Už dva dny před, jsem cítila velké bolesti na levé straně (bok, záda). Přesto jsem dál jezdila do práce. Ve středu mi začalo být už hodně zle, bolest kloubů, zimnice, bolest hlavy a hlavně – neskutečná bolest zad a levého boku,“ popsala paní Alena na Facebooku.
Během dvou hodin, jí prý teplota vystoupala na 38,5 st. Celsia. Jako zodpovědný občan volala její dcera, protože jí bylo opravdu už velmi špatně do nemocnice v Kadani. Popsala jim, co maminku trápí a aniž by se snažili, jí do nemocnice dostat nebo poslat záchranku, odpověděli: „Vydržte do rána a my se rozhodneme, co s vámi.“
Čekala, trpěla a zase jen čekala
„Říkala jsem si, no, snad tu noc přežiju, ok, počkáme do rána. Teplota mi stoupla na 39,6. Já nemohla ani mluvit, ani chodit. Ale věděla jsem, že pravděpodobně mám akutní zánět ledvin. Zcela to tomu tak odpovídalo. Sice nejsem lékař, ale své tělo znám a již jednou jsem tuto nemoc prodělala.
Druhý den ráno jsme na nic nečekali, teplota se snížila na 37.8, stále však ukrutné bolesti, malátnost, schvácenost. Nemohla jsem sedět, ležet, stát.
Přijali nás na Urgentním příjmu v Kadani. Jedna sestřička na chodbě nevybíravým způsobem vykřikla: „Vy jste ta s tím Covidem? Tady nemůžete sedět. Běžte támhle do rohu“. To jsem se opravdu cítila ´super´. Přítel ji hned vynadal, jestli je to nutné a jak ví, že je to Covid?,“ popsala paní Alena opravdu šílený zážitek z nemocnice v době, kdy jí před pár dny bylo opravdu zle.
Čekala dalších 45 minut, než se jí někdo ujal. Ležela na chodbě na lavici a trpělivě čekala, že jí snad pomůžou. Neustále ji „obviňovali“, že má covid-19, což od začátku byla přesvědčena, že ne, že jde o těžký zánět ledvin.
„A pan doktor (nějaký Ahmed) mi vlastně vynadal, že jsem nezodpovědná a chodím mezi lidi. Co když byli v zahraničí? Znovu mu odpovídám, mě bolí ledviny. Odebrali mi krev a výtěry z nosu, krku. Nechali mě ležet izolovaně v jedné místnosti, než bude výsledek krve z laboratoře. Že by se obtěžovali, mi dát něco proti bolesti, ani náhodou. Ani moč mi neodebrali,“ uvedla pacientka, které v té chvíli bylo zle fyzicky, ale logicky i psychicky.
Po hodině přišly výsledky krve, kdy měla hodnotu (zánětlivého ložiska) CRP 53,5. Ostatní negativní. Po hodině čekáni, jí řekla sestra: Můžete jet domu, ráno vám zavoláme výsledky na Covid, berte brufen a paralen.“
Přijela tedy s přítelem domů, hned si lehla, okamžitě si vzala brufen. Teplota se o něco snížila. Pak prý začala zvracet, nic přitom jsem nejedla. Bolesti měla stále větší, presto na chvíli usnula. V 19 hodin jé teplota vyletěla skoro na 40 stupňů Celsia. Přítel s dcerou volali záchranku.
„Čekali jsme 35 minut, než někdo dorazil. Sanitka přijela z Chomutova. Nevím proč, fakt mě to nezajímalo. Odvezli mě zpět do Kadaně na Urgentní příjem. Tam paní doktorka v letech. Už dávno měli v systému, že mám negativní test na Covid a ani mi nebyli schopni zavolat, tak jak slibovali.
Paní doktorka okamžitě odebrala moč, v ní nález jako prase. Bílkovina, krev. Napsala mi antibiotika s tím, že zavolá na lůžkové, aby mě hospitalizovali. Jejich odpověď, nemáme místo. Nazdar, jeď si domu..
Hned ráno přítel jel za mou paní doktorkou Beranovou, dal ji veškeré papíry a ta začala řádit – jak je možné, že mě nehospitalizovali, místo se vždy pro akutní případy najde. Kašlete na ně, jeďte do Mostu na urologii, vypíšu vám papíry,“ zněla rada lékařky.
Pomohli až jinde
Jeli tedy do Mostu. Po necelých deseti minutách dorazil lékař s ukrajinským přízvukem. Ten hned paní Alenu přijal. Ke všemu byl milý, sympatický. Okamžitě jí udělal sono a rovnou nechal hospitalizovat.
„Úplně jiný přístup. Během dne jsem měla v žíle 5 láhví na bolest a antibiotika, provedeno CT. A samozřejmě zánět ledvin. Po třech dnech bolesti a trápení nemám horečky, bolesti sice ano, ale zmírněné. Cítím se lépe… Jaké je po ponaučení? Panika před Covidem zastiňuje všechny ostatní nemoci, které jsou trochu tomu podobné. Raději ji nebudeme léčit, nechceme ji v nemocnici, ona má Covid,“ dodala paní Alena Wittmanová.
Z nemocnice nebyl schopen nikdo o víkendu odpovědět na dotazy. Na webu nemocnice Kadani není ani jediný mobil a na mluvčího či mluvčí už vůbec. Nicméně ani to není potřeba. Případ je popsán dost podrobně a lehce ověřitelný.
„Není to ani tak o strachu z covidu, jako o naprosté ignoraci a aroganci personálu, o přístupu i samotného vedení oddělení i celé nemocnice. Doporučoval bych paní podat stížnost k vedení špitálu, ke zřizovateli a možná by stálo za to podat i trestní oznámení za neposkytnutí pomoci. Paní nechali v podstatě několik dní trpět a zbytečně, když stačila jednoduchá indikace a hlavně jednoduché vyšetření,“ podotkl renomovaný právník.
