Praha byla vždycky drahá, to je obecně známá věc. Bohužel, co se děje nyní je ale skluzavka. Od Nového roku existuje málo poplatků a daní, které by nám Praha nezvýšila. Jen namátkou. Zvýšily se nájmy v obecních bytech o 30% a více procent. Zvedla se na některých MČ daň z nemovitosti, dokonce o 100%. Zdražovala se opět voda. Zvyšuje se poplatek za svoz odpadu. Zavádějí se nové parkovací zóny, opět s poplatkem. Do toho magistrát oznámil, že zdraží MHD. Podražily i potraviny.
Občan se ale ptá, kde na to má vzít. Důchody se sice zvedly o státní minimum, ovšem zvýšené životní náklady to ani náhodou nepokryje. Mnoho seniorů v Praze se dostalo do existenční tísně, kdy jim prostě důchod nepokryje složenky. Ale dříve nevídaná existenční tíseň se týká i jiných cílových skupin obyvatel Prahy. Ne každý vydělává 25.000 korun a výše. Nerozumím logice, proč se zdražuje ve chvíli, kdy všichni prožíváme ekonomickou recesi, zaviněnou anticovid opatřeními. Politik se srdcem by asi chvíli počkal, jsou-li zdražení nezbytná. Ne tak Praha. Tady se všichni tváří, jako by se nechumelilo a Praha prožívala nějaké dobré časy. Opak je pravdou. Když se projdete centrem, je to tam jak po válce. Nikde nikdo, hospody a kavárny poloprázdné, obchody stejně. Ještě nedávno pulzující město dnes skýtá smutný pohled. Všimněte si, kolik řezníků zavřelo své krámy. Rád jsem chodil na polévku do řeznictví v Kaprově ulici, zavřeno. Řeznictví ve Štěpánské, zavřeno. Slavné Supovo řeznictví na Moskevské, zavřeno. Bohužel, Praha se nadobro zbavila svého génia loci. Centru vévodí McDonalds, Starbucks, Paul, KFC. Nic proti těmto značkám nemám, také s dětmi občas zajdu na „hambáče“, ovšem „opravdovou“ Prahu dělaly ty lahůdky, řezníci, stánky s klobásami na Václaváku. To nám noví mocipáni všechno zničili.
Obnovovat se to bude vše těžko, ale já jsem životní optimista a věřím, že si ve svém životě ještě toho buřta na Václaváku dám a i tu polívku u řezníka nebo chlebíček v lahůdkách jako jsme byli zvyklí.
