Budova nádraží v Ostravě-Vítkovicích se stala kulturní památkou. A to i přesto, že České dráhy byly proti.
„Výpravní budova železniční stanice Ostrava-Vítkovice vznikla v letech 1963 – 1967 podle projektu architekta Josefa Dandy (1906-1999). Jedná se o cenný příklad bruselského stylu v české architektuře 60. let 20. století,“ uvádí Národní památkový ústav. Základní kámen stanice Ostrava-Vítkovice byl slavnostně položen 27. srpna 1964, kolaudace se uskutečnila 25. května 1967 a slavnostní o den později.
Špatný stav
Avšak budova není v dobrém stavu. Památkáři poukazují, že za posledních 50 let neprošla žádnou výraznou přestavbou nebo rekonstrukcí, jen byly opraveny nadchody a vyměněna dřevěná okna za plastová. Na kdysi frekventovaném vítkovickém nádraží zastavují již jen osobní vlaky. Čelní prosklené dveře jsou uzavřené, do budovy cestující vstupují bočním vchodem. Skleněné tabule pomalovali sprejery, spodní příchod k nástupištím je uzavřený, v bistru posedávají hlasití štamgasti.
Rekonstrukce vyjde na 330 milionů
O prohlášení budovy nádraží památkou rozhodovalo Ministerstvo kultury ČR již v roce 2008. Tehdejší vlastník budovy – České dráhy – s tím však nesouhlasil a podal proti rozhodnutí rozklad. A ministerstvo rozhodlo až letos, po 12 letech. Potvrdilo, že budova je kulturní památkou. Mezitím se ještě změnil majitel budovy, tou je nyní Správa železnic. Organizace počítá s kompletní rekonstrukcí budovy. Měla by však sloužit jinému účelu – bude v ní finanční správa. Rekonstrukce by měla vyjít odhadem na 330 milionů korun a měla by být hotova v roce 2023.
Budova postavená v bruselském stylu je z architektonického hlediska cenná. Má však i další zajímavosti. „Dobovou atmosféru podtrhuje i výzdoba, tvořená skleněnou věží s hodinami od Vladimíra Kopeckého (1931) a abstraktními reliéfy vypalovanými do drátěného skla od sklářů Benjamina Hejlka (1924–1993) a Františka Buranta (1924–2001). Uvedení umělci se podíleli mimo jiné i na výzdobě československých pavilonů na světových výstavách EXPO, takže výzdoba vítkovického nádraží dokládá velmi dobře dobovou tendenci k uměleckému uplatnění skla v architektuře a jedná se svým měřítkem o unikátní realizaci v celostátním kontextu,“ uvádí památkáři.
