Hluk bitvy pomalu utichá, vojsko ruských knížat je zničeno. Většina ruských bohatýrů leží mrtvá na bitevním poli, porubána mongolskými meči a šípy. Ta malá hrstka ruských ozbrojenců, která boj přežila, se v největším shonu naloďuje na všechna možná plavidla a mizí do bezpečí na druhý břeh řeky Dněpru. Bitva u Kalky 31. 5. 1223 však nekončí.
Mongolové je nepronásledují, mají teď jiný cíl. Povedlo se jim totiž odříznout vojsko kyjevského knížete Mstislava Romanoviče v jeho opevněném táboře nedaleko Dněpru a mongolský velitel Subetej byl rozhodnut Kyjevany zničit. Hodlal tak pomstít své posly, které nechal Mstislav před časem zabít. Kyjevské vojsko do předchozí bitvy nestihlo zasáhnout, a proto nemělo zatím žádné ztráty. I když proti přesile Mongolů neměli Kyjevané příliš šancí, nehodlali se vzdát. Všichni dobře tušili, co je v rukou litých Mongolů může čekat, a nabídku kapitulace odmítli.
Lež a pak masakr
Mongolové kyjevský tábor obléhali po tři dny. Z bezpečné vzdálenosti ho zasypávali ho deštěm šípů a jen se omezili na likvidaci zoufalých pokusů Kyjevanů o průnik k řece. Čtvrtého dne přišel jiný mongolský velitel Džebe s jednoduchou lstí. Poslal posla k Rusům s nabídkou, že nechají Mstislava a všechny jeho muže bezpečně odejít domů, jen musí nechat na místě všechny cennosti a zbraně. Mstislav nabídku neochotně přijal. I když z toho neměl dobrý pocit, na výběr stejně neměl, a tohle byla šance, jak vojsko zachránit. Jeho muži trpěli nesnesitelnou žízní a navíc si nedokázal představit, že by nějaký velitel porušil své slovo. Asi není třeba dodávat, že Mongolové neměli ani na vteřinu v plánu, daný slib dodržet. Válečná lest byla součást jejich vojenské taktiky a neviděli na ní nic nečestného.
A tak jen co byl odzbrojen poslední Kyjevan, počal masakr. Mongolové neušetřili nikoho, pozabíjeli všech deset tisíc mužů. Musela to být hrozná jatka. Mongolové s divokým kvílením zohavovali umírající muže a přitom jim uřezávali uši a nosy, jiným zase vypichovali oči. Část Kyjevanů se postavila na odpor a k obraně použili vše, co jim přišlo pod ruku. Marný byl jejich boj, ale aspoň neumřeli jako ovce, jdoucí na porážku.
Šlechtici umírali jako podložka
Subetej nařídil ušetřit jen třináct mužů, Mstislava a jeho šlechtice. Mongolové byli totiž pověrčivý lidé a věřili, že prolít modrou krev přináší velkou smůlu. Pro Mstislava a jeho druhy byl ostatně přichystán horší osud. Subetej nařídil svázané zajatce položit na zem, přikrýt je koženou plachtou, a na tu naskládat dlouhá prkna. Na nich pak tři sta nejvyšších mongolských velitelů hodovalo a zapíjelo vítězství. Opilí Mongolové zpívali vítězné písně a bavili se bolestným sténáním umírajících mužů. Mrtvole udušeného a rozdrceného Mstislava pak druhého dne usekli hlavu, a tu Subetej osobně předal jako dar velkému Čingischánovi.
Jan Tinterov
