Televizní show Peče celá země opět dokázala, že my Češi jsme opravdu národem pekařů a cukrářů, a že to máme rádi. Jednou z hvězd je cukrář Josef Maršálek, který se proslavil po celém světě. V našem rozhovoru prozradil, co chystá nového, zda má raději světovou, nebo českou cukrařinu, a zda se můžeme těšit na pokračování úspěšného pořadu.
Josefe, co vám show Peče celá země dala a co naopak třeba vzala?
V žádném případě nemůže být řeč o tom, co mi soutěž vzala. V životě to mám tak, že buď vyhraju nebo se něco nového naučím či dozvím. Soutěž byla a stále je obrovskou příležitostí nejen pro mě, ale pro všechny, kteří chtějí dobře jíst a ocenit cukrářské či pekařské výrobky. Soutěž, jsem o tom přesvědčen, pomůže nám všem.
Byla tahle televizní show v něčem jiná, než jak jste si to představoval?
Vůbec ne! Celá byla připravena velmi pečlivě a dovolím si tvrdit, že jak před kamerou, tak za ní to byl jeden profík vedle druhého. Vlastně se ani nedá hovořit o obtížném natáčení. Vše do sebe skvěle zapadlo a myslím, že vše mělo svůj smysl.
Co váš tým, poměrně rychle a blízce jste se spřátelili. Je to asi důležité pro takový velký projekt?
Je to rozhodně lepší, než se zbytečně zabývat malichernostmi, lidskými malými egy či nějakou trapnou rivalitou. Celý projekt by to poškodilo a divák by to poznal. Hrozně jsem si sedl s Terezkou Bebarovou a Vaškem Koptou. Oba jsou neuvěřitelní profesionálové a nemůžu nezmínit naši cukrářskou technoložku Zlatku Otavovou a její maminku, které nám vytvářely naše profesní cukrářské zázemí. Jsou to nádherné lidské bytosti a já si jich ohromně vážím.
Dá se o soutěžících z první řady opravdu říct, že jsou to mistři svého oboru?
My jsme přece hledali nejlepšího amatérského cukráře. Podmínkou jejich účastí bylo, že nejsou profesionálové. Jsem přesvědčen, a dám za to ruku do ohně, že první řada, její průběh, finalisté (všech 12) a také vítěz nemohli být lepší. Všichni jsou to srdcaři a tohle řemeslo to vyžaduje.
„Bude druhá řada Peče celá země“
Takové projekty či soutěže s sebou vždy přinesou jak ty, kteří to dělají od srdce, tak i ty, kteří kalkulují. Bylo to i tady?
Víte, já jsem na straně soutěžících žádný kalkul neobjevil. Možná jsem naivní. Nevím. Ale je třeba říct, že naše soutěž je přece jen v něčem jiná, unikátní. Výherce prakticky nic nevyhraje. Dostane pár tisícovek, nějaké kousky od sponzorů. Hlavní motivací je to, že tahle soutěž může být odrazovým můstkem pro profesní změnu. Vím, že Petra, vítěz, přestala právničit a svou cenu prakticky rozdala. Chápe vítězství jako příležitost pro změnu a jsem rád, že to vidí stejně jako já. Věci vám dá kdekdo. Příležitost musíte chytit za pačesy, přitáhnout a nepustit.
Pořad byl nad očekávání velmi úspěšný a velmi hezky udělaný. Můžou se diváci těšit na pokračování?
Sám jsem moc rád, že to takhle bylo. Ano, bude druhá řada pořadu Peče celá země a hlásit se lidé mohou, castingy by se měly konat v období červenec/ srpen. Nebojte se a pojďte do toho. Slibuji, že bude sranda!
Vy sám nemáte nabídky i na další televizní projekty?
Tu a tam se něco objeví, ale zatím to není ve fázi, kdy bych s formátem byl spokojený. Musí to bavit štáb, diváky i mě. Nicméně cítím, že se něco chystá a až to bude, tak to bude velký!
Vy jste cukrář světoběžník, máte obrovské zkušenosti jak z české, tak i světové cukrařiny. K čemu máte blíž?
Nevybírám si. Cukrařina je nádherná. Výsostné řemeslo, řekl bych. Spojuje základní lidskou potřebu s estetikou, užitým uměním. Je přece skvělé zamíchat pár základních ingrediencí, chvíli počkat, servírovat a sledovat, co to s lidmi kolem vás dělá. Baví mě to. A nepřestane.
„U královny jsem byl týden“
Dostal jste se až do Buckinghamského paláce do rodiny královny Alžbety II. Mají tam jazýčky obzvláště mlsné, nebo je to střídmé mlsání?
Haha. A je to tady. U královny jsem byl jen týden. Z toho, co jsem viděl a slyšel, bych neřekl, že to s těmi jazýčky bude takové. Jedou tam klasiky a sázka na jistotu. Vdolky, čokoládový dort a hrušky pošírované ve víně. Vše vyrobeno s precizní ruční prací a z těch nejlepších ingrediencí, pokud možno místními.
Měl jste třeba šanci promluvit s Její Výsostí Alžbětou II., nebo přišla nějaká pochvala?
Určitě ne; takhle to nefunguje. Ani u nás na Hradě, dovolím si tvrdit. Úspěch je, když na takových místech nechodí stížnosti, protože jinak je to potom pořádný průšvih.
Dá se tedy v nadsázce říct: „Obsluhoval jsem anglického krále, tedy spíš královnu“?
Nemám tyhle nadsázky moc rád, neboť potom vzniká zbytečný prostor pro zveličování a nepravdy. Ale můžeme říct, že jsem byl týden v Buckinghamském paláci a miloval každou sekundu.
Chtěl byste v takovém prostředí strávit například několik let nebo desetiletí, nebo tohle není energie, kterou vyhledáváte?
Určitě ne. Nejde ani tak o energii, jako o práci ve stereotypu. Mám rád volnost a spontánnost, a to se tam nenosí. Za poslední dva roky královna hledala šef-cukráře třikrát. To mluví za vše.
„Nikde jinde jsem se s tím nesetkal“
Když se vrátíme k vašemu návratu do Česka a do Prahy, byl v něčem pro vás šok? Přístup, suroviny, ceny, kvalita…?
Největší šok byla personální situace na trhu práce. Víte, já jsem zvyklý dřít. Pracoval jsem deset let vždy tři týdny v kuse a poté týden dálkově na soukromých školách, učilištích i vysoké škole. Sedm let jsem to takto zvládal z Anglie. Nikde jinde, kromě Česka, jsem se nesetkal s tím, že by zaměstnanec nepřišel do práce, nezvedal telefony, nepracoval nebo lhal tak, jako u nás. Po příjezdu jsem tu dva roky dřel bradu o zem. Nebýt rodiny a přátel, odešel bych za tehdejším partnerem do Španělska. Má rodina a přátelé jsou pro mě vším.
Vy jste vydal několik velmi úspěšných knih, jednu mj. o moderní české cukrařině. Nechybí vám ale spíš taková ta poctivá „echt“ cukrařina, větrníky, věnečky, české dorty atd..? To, co zkrátka chutná i cizincům u nás?
Uvidíme. Ta poctivá echt je vlastně obsažena v cukrářských oborových normách; stačí obměnit pár ingrediencí. Nicméně právě jsem dofotil s mou sestrou Zuzkou, švagrem Otou a s Maruškou Bartošovou knihu na podzimní/zimní trh a ta bude Epická. Jaká bude následovat se brzy jistě dozvíme.
Jak a kde žije a čím se aktuálně Josef Maršálek nejvíc zabývá?
Žiju s partnerem v jižních Čechách, máme krásný dům se stovkami rostlin a obrovskou zahradu, kde trávím spoustu času. Pořádám kurzy v Gourmet Academy a Fine Food Academy. Konzultuji a radím cukrárnám či kavárnám, nejen u nás. Čekají mě autogramiády k mé autobiografii Péct, milovat a žít, a také k cukrářské bibli Moderní česká cukrařina. Doma peču, fotím, pořád něco skicuji či píšu a miluju každý jeden moment.
Ovlivnila vás a vaši práci koronavirová situace hodně a co děláte proto, aby vás to ani pocitově nějak zásadně neovlivnilo?
Haha, to je šlamastika! Vím, že spousta lidí má, nebo bude mít problémy, ale upřímně? O něco takového jsme si my, jako lidstvo a my, jako národ, dlouho říkali. Nechovali jsme se dobře ani sami k sobě a ani vůči našemu prostředí. Facka přišla z vrchu a jak říkala Helena Růžičková, za facky od Boha se děkuje. Jasně, že mi odpadly nasmlouvané akce, veletrhy, spolupráce atd…, ale zase jsem mohl zpomalit, vydechnout, užít si rodinu či sluníčko, čas s přítelem, v lese, mezi rybníky a na zahradě. Život je jen jeden a je krátký. Není o honění se za mamonem a ani o pekáči buchet. Jak říkala Květa Fialová, čím horší, tím lepší.
„Všechny sny jsou splnitelné“
Jaký máte profesní nebo životní sen, který není nesplnitelný?
Žiji svůj sen. Jsem privilegován. Vím to, a proto o tom mluvím. Jsem obklopen lidmi, pro které stojí za to žít. Miluji to, kým jsem, kde i s kým. Miluji svou práci i výzvy, které mi do života padají. Děkuji za každé nové ráno. A zpátky k otázce; věřte, že všechny sny jsou splnitelné.
Dáte nám nějaký hodně jednoduchý a hodně rychlý recept na něco dobrého pro čtenáře, co zvládne téměř každý?
Mandlové cantuccini s levandulí
400g hladké mouky
6g prášku do pečiva
250g cukru krupice
3 vajíčka
150g mandle
10g rum
20g med
1 lžička sušené levandule
1/2 lžičky soli
Na dokončení:
1 vajíčko
100g cukr krupice či krystal
POSTUP: Vajíčka, med, cukr, sůl a rum vyšleháme do husté pěny, zbylé suroviny zamícháme stěrkou. Hmotu rozdělíme na tři díly a rozválíme na lehce pomoučeném vále na válečky (dlouhé jako plech) a přemístíme na plech s papírem na pečení. Potřeme vajíčkem a hustě posypeme cukrem. Pečeme dozlatova při 160 C, necháme krátce vychladnout, nakrájíme příčně ostrým nožem na řezy a narovnáme zpět na plech. Dopečeme při 150 C dozlatova. Po vychladnutí skladujeme ve vzduchotěsné dóze na suchém místě.
Jeden komentář