Je mu teprve pětatřicet a už vážil neuvěřitelných 170 kilogramů. Právě proto si režisér, producent, scénárista i podnikatel řekl – a dost! Šel do sebe a během necelých pěti měsíců shodil půl metráku. Sám prozradil, jak to dokázal a co všechno ho teď čeká.
Tomáši, mít v pětatřiceti skoro dva metráky, to není úplně běžné. Čím to?
No, ze vzduchu to vážně nebylo! (smích). Když mě tak chutná… tedy vlastně chutnalo. Ne, ale vážně, řekl jsem si, že s tím musím něco udělat. Prostě jsem se rozhodl a bylo to.
Takže nějaký tajný recept na hubnutí máte?
Je jednoduchý. Prostě nežrat! Nežrat a hýbat se. Není nejtěžší váhu shodit, ale udržet si to. Takže nejenom, že dělám všechno proto, aby se mi tohle dařilo, ale hlavně, aby ta kila pak nešla nahoru.
Neznal nikoho tlustšího
Co bylo ale tím prvotním rozhodnutím?
Kromě zdraví samozřejmě jsem si uvědomil, že vážně neznám nikoho, kdo je tlustější než já. Proto nejméně hodinu denně věnuji intenzivní chůzi, hodinu plavání a hodinu sauně. A pak samozřejmě ta strava. Ale když jsem zvládl tohle, zvládnu to dál. Chci dát dolů ještě tak dvacet kilo.
Kromě výměny šatníku vás ale čeká operace a nejenom jedna. Co to obnáší?
Když člověk zhubne tak moc, má to své stopy. Takže si musím nechat postupně odstranit kožní převisy. To se dělá chirurgicky a vím, že to není legrace. Ale jdu do toho, abych zase byl mladej štíhlej kluk. (smích)
Co současná a snad odchodvší koronavirová krize. Jak vás zasáhla?
Nezastírám, že hodně. Nejenom mě, ale mou rodinu a lidi kolem mě. Kromě toho, že jsme měli začít točit nový film Stáří není pro sraby, tak jsem musel zavřít Viktorku. To není ta pomatená dívka z Babičky, i když jméno nese po ní. Ale náš penzion s restaurací a unikátním hereckým muzeem. Takže si umíte spočítat ty ztráty. Ale nenaříkám, vím, že lidé jsou na tom daleko hůř.
Podaří se vám provoz obnovit?
Tak my jsme už teď poslední týdny vydávali jídlo a pití přes okénko a jsme rádi, že lidé chodili. Věříme, že se teď po uvolnění restriktivních opatření vše pomalu vrátí do starých kolejí a lidé se k nám budou zase rádi vracet. I proto jsme před časem s přáteli a kolegy udělali onu docela unikátní kampaň Oživíme Česko.
V čem je tak unikátní?
V tom, že nepropaguje konkrétní značku, výrobek, obchodníka, ale nabádá nás všechny, abychom kupovali všechno české – výrobky, služby, zboží od českých producentů. Aby lidi kupovali lístky do divadla, do kina, do galerií. Aby si koupili české máslo, českou zeleninu, české maso a další zboží. Jedině tak můžeme znovu nastartovat naši ekonomiku a opravdu oživit Česko. Udělali jsme všichni bez nároku na honorář kampaň a každý, kdo si něco koupí, vyfotí se s tím a přidá na sociální síť hastag Oživíme Česko, automaticky postupuje do slosování. Vyhrát může výrobky nebo služby, které věnovaly české firmy.
Z kantora filmařem
Mluvil jste o tom, že covid-krize vám zabrzdila natáčení. Podaří se ho spustit a o čem film bude?
Věřím, že podaří, a že teď na jaře to spustíme. Stáří není pro sraby je příběh, ve kterém se potkávají dvě generace – ta nejstarší a ta nejmladší, a je to vlastně celé o tom, jak se partička starých kamarádů rozhodně vydat se na svůj poslední výlet. Těšit se tak můžete třeba na Jirku Krampola, Luďka Sobotu, Honzu Přeučila a další herecké bardy. Točit budeme vesměs po celé republice, ale samozřejmě v mém rodném východočeském kraji na Náchodsku.
Vy jste pověstný tím, že nejste původem filmař, ale kantor, a že točíte hlavně s hereckými legendami. Proč?
Ano, jsem původem učitel. Když jsem natočil filmy Bastardi, tak mě mnozí rádoby kritici kritizovali a nadávali, že je to nesmysl, a že jsem rasista, protože se tam řeší romská otázka. Nějak zapomněli, že mi tam celá skupina Romů hrála a ráda, a že moje žena je poloviční Romka. Musím se smát tomu, že někdo mluví o něčem, o čem vůbec neví. A vycházeli jsme často z reálných situací, zážitků a z toho, co se opravdu dělo a děje…
A ty herecké legendy?
Vážím si hereckých legend, velkých, a přitom nesmírně skromných lidí. Měl jsem opravdu obrovské štěstí, že jsem mohl mít před kamerou lidi, jako byli Zita Kabátová, Vlastimil Vondruška, Libuška Havelková, Zdeněk Srstka, Jan Tříska, Ladislav Chudík, Antonie Hegerlíková, Lubomír Kostelka, Jarda Čejka, Standa Zindulka, Radoslav Brzobohatý a další. Mnozí bohužel už nežijí. Taky v mém filmu Pamětnice hrálo neuvěřitelných 22 hereckých bardů.
Unikátní herecké muzeum
Ve své vile Viktorce, kde je penzion a restaurace, máte Herecké muzeum. Čím je ojedinělé?
Tím, že je jediné u nás. Tím, že je tam celá řada artefaktů od herců, zpěváků a dalších umělců – od kostýmů, přes scénáře, různé osobní drobnosti, až po vzpomínky, fotky a další záležitosti. Prostě něco, co mohou lidé vidět a nikde jinde nemají šanci. Je tam třeba i plášť Rumburaka ze seriálu Arabela, který měl na sobě Jirka Lábus. Nebo teď našemu kamarádovi, který se nám stará o PR i k filmům, podařilo získat noční košili herečky Jiřiny Šejbalové. To bude taky hodně zajímavá záležitost.
Jaké jsou reakce návštěvníků?
Každý, kdo k nám přijde, je nadšený a my jsme s mou ženou Gábinou rádi, že se tam návštěvníkům líbí, že to postují na sociálních sítích a píšou, jak se jim u nás líbilo. Přitom před lety to byla ruina. Stará secesní vila, které hrozilo zřícení. Tak jsme s Martinem Dejdarem a pár přáteli sehnali peníze a pustili jsme se do toho. Povedlo se. Věříme, že i přes tuhle složitou dobu se nám to podaří udržet. Bude záležet ale zase na nás všech. Na lidech, kteří přijdou a tím to podpoří.
2 komentářů