Slepice: Den druhý aneb tajná zbraň – chlebíčky, po kterých se hubne!

Minulé pondělí jsem psala o svém záchvatu chovatelského nadšení, neboť slepice mohou být i zdrojem zdravé výživy (viz dále). Koupila jsem slepice a po „usalašení“ následoval den druhý.

Ráno jsem jen tak v župánku upalovala vypustit holky obvyklým Náá pipi, nááá“. Uvolněný „zámek“ – gumicuk mě v rámci úhybného manévru vymrštil na bleděmodrý frote zadek. Pohled odtud dovnitř kurníku byl ovšem tristní.

Slepice nikde

Všude neskutečný nepořádek, mísa z vodou napůl vylitá, zrní rozsypané. Kuna, rezonovalo mi hlavou a začala jsem v záchvatu paniky na všech čtyřech prohmatávat piliny. Marně.

Tu jsem zachytila jemné, sotva slyšitelné „kvok“. Spadl mi kámen ze srdce, ty potvory se mi jenom schovaly. Vyšťourat se nechaly s mohutným kvokáním a máváním křídel. Mou chytrou přednášku, proč by mi zrovna tohle už nikdy neměly dělat, zcela ignorovaly. Úplně stejně ale ignorovaly i moje mohutné „ Ná pipi,náááá!“ zvenčí.

Nakonec jsem je vzpouzející se na čerstvý vzduch vynosila. Sama. Celkem dvakrát. Ale ony se vždy jen otočily se na pářátku a mastily zpět. „No co, za pár hodin už tu budete vesele běhat, hrabat, zobat žížalky, holt na to asi musíte přijít sami,“ usoudila jsem a šla si po svých. Jenže za pár hodin na mě čučely stále úplně stejně, tehdy z útrob kurníku. Vzdala jsme to a zavolala si na pomoc kamarádku Květu.

Pomohla jednoduchá rada

„Nechtějí vylízt. Nic nepomáhá,“špitla jsem jí nešťastně v ústrety. Květa koukla zkušeně do kurníku. „A ty se jim divíš? Vždyť tam mají všechno. Ty misky s krmením musí ven.“

Měla pravdu. Fascinovaně jsem je sledovala…Jako první statečně vyhopkala nejmenší Maruna a následovaná Barunou. Blondýna Jaruš vylezla poslední, pomalu před sebe kladla své dlouhé štíhlé nohy a natřásala si při tom blonďatou kšticí u zadku. Zakrátko začaly vesele běhat, hrabat, zobat žížalky,. Vše konečně bylo, jak má být. Tedy do prvního blížícího se průšvihu. No a teď je čas na hubnoucí chlebíčky:

Existují i chlebíčky, po kterých se hubne!

Majonézy, tatarské omáčky a podobné vysoce tučné lahůdky z vajíček do redukčního jídelníčku nepatří. No jo, co když se po nich můžete utlouct a za pořádný obložený chlebíček, byste dali rok života jako já?  Tak si je připravte. Ale jinak.

Co je mojí tajnou zbraní?

Je to šmakoun   úžasný produkt zdravé výživy, který je vyrobený z vaječného bílku a jako takový je plný bílkovin a téměř bez kalorií, což jsou vlastnosti při redukci nadváhy doslova k nezaplacení. Naučila jsme se z něj dělat omáčku, které říkám „šmatarka“ a která nahradí tučný originál v salátech, pomazánkách, při zdobení chlebíčků i jako příloha k masům, či pečené zelenině, nebo zeleninovým hranolkům

Suroviny na cca 400 g

• 100 g šmakouna (Klasik nebo Mexiko)
• 3 PL zakysaná smetana
• 200 g Cottage light
• 3 PL okurkového láku
• 1 menší kyselá okurčička
• 50 g cibule
• 1 ČL Dijonské hořčice
• 2 ČL Čekankového sirupu
• Sůl černá himalájská, která má výrazné aroma vajíček

Postup

Šmakouna překrájím na menší kousky a spolu s ostatními ingrediencemi rozmixuji dohladka v nožovém mixeru a uložím do ledničky. Mohu ještě případně dle vlastních preferenci a fantazie dochutit. Třeba drobně nakrájená čili paprička udělá ze základu pikantní verzi atd.

Chlebíčky se šmatarkou jsou light

Miluji chlebíčky a tak jsem si je mohla konečně udělat. Jen to chtělo pár změn, místo bílé veky – celozrnná, místo salámu v lahůdkovém salátu – šmakoun Mexiko, místo majonézy – šmatarka. Jeden chlebíček z tradičních surovin by měl cca 1500 Kj, tento má cca 540.

A vy si je také můžete připravit. Všechny zbývající indicie celozrnné pečivo, nízkoenergetický salátek zde u mě v rubrice Hubněte a hodujte s Evelynou již najdete. Tak hurá do toho.

Hubněte zdravě s labužnící Evelýnou  Snižování nadváhy je běh na dlouhou trať, tak si ho zpříjemněte. Prostě není nad správně naložený talíř  Jak říkám s oblibou: Hodujte a hubněte. 

Vaše Eva Evelýna Dosedělová