Díky vynálezu fotografie v 19. Století se dochovaly reálné pohledy na Prahu té doby. Vybrali jsme z unikátní série publikací Zmizelá Praha, na které se podílely významné osobnosti českých historiků jako Akademik Zdeněk Wirth, V.V. Štech, Hana Volavková a další, na sklonku 40. let minulého století.
Dlužno podotknout, že se tato série dočkala i doplňků dvou významných historiček Prahy Kateřiny Bečkové a Pavly Státníkové, které zasvětily svůj profesní život dějinám ve službách Muzea hlavního města Prahy. Právě Muzeum hlavního msta Prahy na svých stránkách i v době viru nabízí milovníkům města virtuální výstavy a tak až se podíváte na historické fotografie, můžete hned přejít na stránky www.muzeumprahy.cz, nudit se nebudete.
Je to hlavní nádraží, není to hlavní nádraží? Silueta je podobná, ale jde o Nádraží Františka Josefa I., které později nahradila krásná Fantova secesní budova. Za pozornost ovšem jezírko v popředí. Vydrželo až do devastace Vrchlického sadů při stavbě nové odbavovací haly hlavního, dnes opět Wilsonova nádraží na sklonku minulého století. Hnízdily tam kachny a vodily mladé po chodníčcích parku.
Kdo jezdí do zoo a nebo botanické přes Trojský most tuší, že jde o usedlost Popelářka (foto cca 1885). Dnes je před dokončením její rekonstrukce, která dá této památkově chráněné budově původní historický vzhled. Co se už nevrátí, jsou vinice před ní. Ale na kopci se blýská na lepší časy, tam se vinice objevují. Mimochodem tam kdysi sídlil i pomologicky ústav. Stráň slibuje skvělé víno protože je podobně orientovaná jako nedaleké vinice sv. Kláry a Salabka.
Kaple sv. Maří Magdaleny a vila ředitele Občanské plovárny R. Christena (asi rok 1879). Faktem ovšem je, že se kaple odstěhovala kousek dál k mostu Svatopluka Čecha a v době kdy na Letné stávala socha Stalina sloužila jako vodárna. Dnes patří Starokatolické církvi a obvykle je veřejnosti přístupná i v Noci kostelů na konci května. Snad letos zase bude.
Rudolfova lávka vznikla v roce 1869. Jmenovala se podle korunního prince Rudolfa, stejně jako Rudolfinum. Tento visutý most připomíná nejen ulice U železné lávky, ale také hrázděný domek, který sloužil jako mýtnice a dnes ho využívá centrum pro děti a mládež. Místo lávky nakonec vznikl v roce 1914 most arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, dnes Mánesův.
Odkolkovy mlýny (Sovovy) před pověstným požárem v roce 1896, který tak plasticky popsal Egon Ervín Kisch. Srdceryvný příběh o tom, že pomáhali hasit i slepci s nedalekého Klárova ústavu sice pravdivý není, ale Kischovi posloužil jako pomsta nadutému kolegovy z redaktorské burzy. Kisch se ho šel zeptat, co se děje a starší protřelý kolega se k němu naklonil a do cha mu pošeptal: Hoří. Zoufalý začátečník Kisch hledal něco, co by jeho zprávě dalo šmak a vymyslel hasící chovance Klárova ústavu. Nadutého redaktora vyhodili z práce, že si slepců nevšiml.
Nevšední pohled most Františka 1. Řetězový most sloužil v letech 1841 až 1898 a vypadal bytelně. Ale když začaly jezdit tramvaj (i nákladní se železem ze Smíchova) ukázalo se, že jeho nosnost je malá. A tak šel k zemi. Dnešní most Legií vydržel výrazně déle Otevíral ho v roce 1901 sám císař František Josef I. a z toho vznikla i legenda, že se v novinách objevila jeho fotografie s popiskem: Procházka na mostě a od té doby se říkalo císaři Starej Procházka… dodnes s historici přou, zda to tak bylo, či nebylo. Faktem je, že nový most vydržel hodně dlouho a teprve nyní se chystá jeho oprava.
Slovanský ostrov zvaný Žofín se příliš nezměnil, jen ta lávky se proměnila v železobetonový most.
Kdo ukradl oblouky Železničního mostu mezi Vyšehradem a Smíchovem? No přeci čas. Na snímku je předchůdce dnešního Železničního mostu, který už slouží také více než sto let. Má se opravit, i když by mnozí byli raději, aby byl nahrazen novým či replikou…
Je to opravdu Karlov, jen se zbytky opevnění Nového Města, které vzaly za své. Dnes tam najdete park.
Jeden komentář