V roce 1861, 21. července, se nedaleko říčky Bull Run odehrála první bitva občanské války v Americe. Asi 32 000 otrhaných rebelů v šedých uniformách se tu pokusilo zastavit 35 000 federálních vojáků, kteří měli podle očekávání rebely rozdrtit.
Podle federálního plánu mělo rychlé vítězství zničit konfederační armádu a obsazením Richmondu se měla ukončit válka. Bitva se odehrála zhruba 25 km od Washingtonu a toho využili mnozí civilisté. Do kočárů nasedaly přední dámy a pánové, aby doprovodili armádu k bojišti a nenechali si utéct vítězství nad rebely. V davu zvědavců byli novináři, kongresmani, zahraniční pozorovatelé a různá společenská smetánka. Ten den měl být velkou oslavou Unie, kterou si chtěli pořádně užít. Zatímco armáda Unie začala pochodovat k pozicím Konfederace krátce po půlnoci, vyrazila tam honorace až po svítání. Všichni pospíchali, aby jejich chlapci nezničili nepřítele ještě před jejich příchodem.
Krůček od vítězství
Dělostřelba se ozývala už od první ranních hodin. A od prvních minut se zdálo, že si washingtonská smetánka svou podívanou užije. Obě armády byly složené z velké míry z nezkušených vojáků, kteří poprvé ochutnali chuť boje, ale přesto federální jednotky získávaly převahu. Federálové měli zpočátku drtivou převahu, protože konfederační armáda nebyla kompletní. Přesto nedokázali svou převahu využít, protože nasazovali své jednotky do boje jednotlivě a nekoordinovaně. Vody říčky Bull Runu se zabarvily krví a bránící se Jižané začali pomalu ustupovat. Federální vojáci generála Shermana překročili zakrvácenou říčku a postupovali k pozvolnému návrší, na němž se mělo odehrát rozhodující střetnutí. Konfederační obrana se pomalu hroutila, vše viselo na vlásku.
Konfederačních vojáků generála Beea se zmocňovala panika a v početném washingtonském publiku to vřelo vzrušení. V té chvíli zasáhl jeden z nejlepších generálů Konfederace Thomas J. Jackson. Na bojiště dorazil právě v okamžiku, když Bee opouštěl ve zmatku bojiště. Jacksonova virginská brigáda zaujala pevné postavení a tvrdě odrazila federální postup. Statečnost brigády zapůsobila i na ustupující vojáky. Generál Bee vztyčil šavli a mocně zvolal: ,,Podívejte! Támhle stojí Jackson jako kamenná zeď! Shromážděte se za Virgiňany!“ Jeho unavení muži se přidali k Jacksonovým vojáků a útok odrazili. Bee byl záhy zabit, ale útok vojáků v modrém byl zastaven. Obě strany potom posílaly na vyvýšeninu další posily a děla a pokoušely se rozhodnout bitvu. Díky dobře organizovaném přísunu konfederačních posil z pravého křídla se podařilo rebelům obchvátit pravé křídlo Unie a tím rozhodnout bitvu. Ve čtyři hodiny odpoledne nařídil vrchní velitel Konfederace Beauregard protiútok a rebelové vyrazili vpřed. Tehdy poprvé zazněl přeslavný bojový pokřik rebel yell, který po celou válku naháněl federálům strach. Vyčerpané federální jednotky už neměly sil rebely zastavit a daly se na ústup.
Prchalo vojsko i smetánka
Pravidelný ústup se však rychle změnil ve zběsilý útěk. Na tom měli velký podíl právě diváci z Washingtonu, kteří pořád nemohli pochopit, co vlastně viděli. Když k nim dorazili první ustupující vojáci, vypukla v jejich táboře neuvěřitelná panika. Všichni urychleně balili rance a brali nohy na ramena. Silnice vedoucí do Washingtonu se nebezpečně plnila povozy. Do toho zmatku se ozvaly výstřely konfederační kavalerie, která je sice nemohla ohrozit, přesto ještě víc zvýšila paniku. Ustupující armáda se změnila v bezhlavý dav. Vojáci zahazovali své zbraně a torny, lidé se spolu prali o volná místa v povozech a všichni byli strašlivě vyděšení. Bylo obrovské vedro, ve vzduchu byla mračna prachu, ozývaly se výkřiky, že rebelové už jsou tu.
Rebelové však utíkajícího nepřítele nepronásledovali, neměli početné jezdectvo a jejich vojáci byli moc vyčerpaní. A tak jen z dálky sledovali bizarní útěk federální armády a washingtonských prominentů. V hlavním městě Unie mezitím vypukla panika, všichni tam očekávali brzké obsazení města. Po ulicích se potloukali opilí vojáci, kteří za naprostého nezájmu demoralizovaných důstojníků opouštěli svá opevnění na okraji města. Ale rebelové nepřišli. Vojáci Konfederace byli vyčerpaní, hladoví a po bitvě dezorganizovaní a velení si bylo vědomo toho, že je u hlavního města Unie čekají silná opevnění. V noci začalo silně pršet a rebelové se vrátili do svých táborů. První bitva války patřila jim.
Jan Tinterov
