Dietní lahůdka. Je to právě půl roku, co jsme spolu. Holky už snášejí jako divé a já se zatím celkem zdárně vyrovnala se všemi úskalími jejich chovu. Tušila jsem ovšem, že ta pravá zatěžkávací zkouška mně teprve čeká.
Dny se totiž začaly povážlivě krátit a nás všechny čekala změna režimu z letního na zimní.
Co to obnášelo? Především zateplit kurník
V mém hundertwasserovském pojetí nic těžkého. Do okénka stačilo nacpat starý polštář, zvenku ho zatlouct zbylými deskami z plovoucí podlahy: Odstín stříbrná sibiřská bříza. Přes vchodový otvor to spravil čísi starší dar – obrovský, huňatý ručně pletený vlněný pléd v barvě lila. Protože slepice se při snášení řídí světlem, bylo třeba jim zajistit rozednívání i ve dnech, kdy kvůli velkým mrazům budou muset zůstat zavřené. I s tím jsem si hravě poradila, stačilo zakoupit v elektru žárovku, která svícením vlastně i topí a tu zapojit přes s časovač tak, aby se sama rozsvěcela a zhasínala po 12 hodinách.
Můj hřejivý pocit z dobře odvedené práce kalila jen jediná, za to poměrně děsivá představa. A to sebe sama, jak se každé tmavé mrazivé ráno brodím sněhem ke kurníku, zkřehlými prsty zápasím se zmrzlou dekou a vražedným gumicukem, abych slepičkám výměnou za vejce posloužila. „Kdyby tak s tímhle šlo něco udělat?“ Trápila mně otázka, než moje oko v domě padlo na stěnu chodby sousedící s kurníkem. A bylo jasno…Už jen zbývalo to zprodukovat. K tomu pomohla náhoda. Ukázalo se, že jeden známý pracuje pro firmu vyrábějící okna. Slovo dalo slovo a za pár dní už tam bylo.
Krásné, nové, tříplášťové a řádně odizolované moderní plastové okénko
Holky, ve snaze skrze něj vstoupit do domu chvilku nechápavě narážely, ale rychle si na něj zvykly jako na symbolem blahobytu. Z něhož jim průběžně padalo něco dobrého pod zobák. A já mohla chodit krmit v župánku a v pantoflích, i když venku chumelilo a mrzlo, až praštilo. Jen pro ta vajíčka pod schůdky jsem občas musela ven, ale to už mně hřála čirá radost.
Pravda, ne všichni přátelé mé nadšení z propojení bytu s kurníkem sdíleli, ale to mi bylo fuk. Já jsem si ho zamilovala tak, že jsem si k němu dala stoličku a pozorovala ty svoje holky jako ten velký bratr, nebo vlastně velká ségra? A není to jedno? Kvok.
Z čerstvě snesených, či z obchodu donesených vajec si tentokrát uděláme učiněnou dietní lahůdku.
Tenhle aspik jsem si poprvé udělala, když mi zbyla vaječná pomazánka se šmakounem a já přemýšlela, jak ji použít a zároveň prodloužit její trvanlivost. Výsledek mě mile překvapil. Rozpis pro 2 osoby:
Suroviny
- 100 g netučného tvarohu
- 50 g Paloučku
- 100 g Šmakouna Klasik (přírodní aroma)
- 1 celé vejce a 2 bílky uvařené natvrdo
- 20 g zeleného hrášku
- 30 g vařené mrkve
- 50 ml želatiny nebo agaru (dle návodu)
- 3 lžíce láku z Dia okurek
- Pepř (já barevný čerstvě mletý)
- ½ ČL dijonské hořčice
- Pažitka
- Sůl (já černá himalájská, která podtrhne vaječné aroma))
Postup:
Tvaroh s čerstvým sýrem elektrickou metlou vyšlehám do hladké nadýchané hmoty. S tímto pomazánkovým základem smíchám šmakouna a bílky nakrájené na malé kostičky, nadrobno nasekanou pažitku, mrkev, vychladlý vařený zelený hrášek a rozmačkaný žloutek. Vše dochutím solí, pepřem, okurkovým lákem a dijonskou hořčicí. Nakonec pomalu vmícháme mírně vlažnou (pozor nesmí být moc teplá, základ by se mohl srazit) želatinu, nebo agar rozpuštěný dle návodu. Touto směsí plním formičky, které uložím na 1-2 hodiny do chladničky. Pak z nich krájím plátky, které můžu ještě lehce dokyselit octem či okurkovým lákem a ozdobit petrželkou, či jarní cibulkou.
Podávám s tmavým chlebem a je to fakt lahůdka.
Připomínám, že šmakoun je produkt zdravé výživy, 100 % protein z vaječných bílků a je možné ho nahradit vařeným vaječným bílkem
Hubněte zdravě s labužnící Evelýnou Snižování nadváhy je běh na dlouhou trať, tak si ho zpříjemněte. Prostě není nad správně naložený talířJak říkám s oblibou: Hodujte a hubněte. Vaše Eva Evelýna Dosedělová
