Jak se dostat k roušce, pokud sami nešijete? Na internetu jsou stovky nabídek. V ulicích Ostravy je seženete za padesát korun, jinde za pětikorunu anebo s trochou štěstí je dostanete zdarma.
Eshopy a weby nejrůznějších firem nabízejí ochranné roušky. Nejdražší jsou za 349 korun, nejčastěji se cena pohybuje nad stokorunou, dají se najít i za 79 a 61 Kč. K tomu si musíte připočíst poštovné. Přes eshop si můžete dokonce koupit respirátor třídy FFP2 za 245 Kč, podmínkou je odběr balení s 10 kusy.
Padesátikoruna za roušku
Přímo v ostravských ulicích seženete roušky levněji. Centrum Pant, které pořádá diskuzní večery, se v nouzovém stavu neuzavřelo. Namísto diskutujících v něm zasedly ke dvěma šicím strojům švadleny a celý den šijí roušky. Třetí jim stříhá materiál. Roušky dodávají do organizací, které je potřebují. U vstupu však postavili stůl plný roušek a každý, kdo dovnitř vstoupí, si může roušku koupit. Stojí 50 korun a potřebnou sumu je třeba vhodit do plastikové nádoby. Nikdo to nehlídá, ale kupující jsou poctiví. V době mé návštěvy si roušky vybírala postarší dáma a z peněženky poctivě odpočítala padesát korun v drobných, které naházela dovnitř.
Pětikoruna na materiál
V sousedství Nádražní ulice funguje česká večerka. Do miniaturního prostoru vstupují nakupující jednotlivě. Na pultu hned u vchodu je rozloženo několik roušek. „Šijí je moje děti,“ informuje prodavačka. Některé roušky mají křivé švy, na některých je vidět, že gumky k připevnění za uši děti šily v ruce. Přesto roušky působí mile. Na dotaz na cenu prodavačka odpovídá: „Stačí, když přispějete na materiál. Pět korun za roušku.“
Vietnamci a senioři rozdávají zdarma
O kousek dál je vietnamská večerka. Když si prodavačka všimne, že namísto roušky mám barevný sportovní šátek, automaticky mi přidává k nákupu jednorázovou papírovou roušku. Na dotaz na cenu říká, že za ni nechce nic. Dvě stě metrů od večerky je vietnamské bistro, které vydává jídlo přes okno. Opakuje se situace z večerky. Vietnamský prodejce mi s jídlem podává dvojitou látkovou roušky a vysvětluje: „Dejte si dovnitř papírový kapesník, máte tak další ochrannou vrstvu.“ Ptám se na cenu roušky. „Pane, rouška je zadarmo. Přijďte zas,“ zní odpověď.
Nedaleko je v provozu velká prodejna potravin. Když vycházím s nákupem, osloví mě seniorka. „Vezměte si roušku,“ nabízí a nechce peníze. „Opravdu nic nechci. Doma šiji roušky ze starších věcí, které už nepotřebuji. Vše nejdříve vyperu, pak ušiji roušku. Rozdávám je známým i cizím lidem, když vidím, že roušku nemají,“ vysvětluje žena. Roušku si od ní tentokrát neberu. Mám zásobu od Vietnamců a dětí prodavačky.
Roušky zdarma rozdávají i sociální pracovníci. Bezdomovci je dostávají, když si chodí pro potraviny, ale sociální pracovníci vyrážejí i do míst, kde se bezdomovci zdržují. Většinou si nechají vysvětlit, že rouška je potřebná a opravdu si je nasazují na tváře.
