Japonsko-ruský válečný konflikt začal 8. února 1904, když Japonci napadli bez oficiálního vyhlášení války ruskou dálněvýchodní flotilu, kotvící v Port Arthuru, torpédováním dvou bitevních lodí a jednoho křižníku.
Té noci se většina ruských námořníků nacházela ve městě a užívala si nevázaných radovánek. Šok Rusů byl veliký. Od té chvíle Japonci, ačkoliv jejich síly byly početně slabší, ovládali námořní cesty, což jim umožnilo přepravit svou armádu do Koreje a jižního Mandžuska a blokovat ruskou flotilu v Port Arthuru.
Zatímco japonské válečné lodě ničily ruskou flotilu, vylodili Japonci v přístavu Čemulpcho (Inčchon) pozemní armádu. V Koreji sice nebyly žádné ruské jednotky, v Čemulpchonu však kotvily dvě ruské lodi, křižník Varjag a dělový člun Korejec. V přístavu kotvily i plavidla neutrálních států a těm dali Japonci čas do večera, aby přístav opustily. Pak hodlali na Rusy zaútočit. Jenže ruští velitelé nehodlali čekat, až na ně Japonci zaútočí a sami se chopili iniciativy. Zbavili lodě zbytečné zátěže a za vyhrávání ruské hymny vypluli k nepříteli. Když obě lodi proplouvaly kolem lodí z ostatních zemí, z jejich palub je zdravily kapely hraním svých hymen jako například ,,God Save the King „, ,, Marseillaisa“, ,, Hail Columbia „. Na to ruští námořníci reagovali pozdravným pokřikem.
Japonci uctili soupeře
Japonci obě ruské lodě však v rychlosti rozstříleli a oběma vrakům se aspoň povedlo odploužit do přístavu. Tam lodě jejich posádky potopily. Sebevražedná odvaha kapitána Rudněva a jeho mužů udělala na kapitány neutrálních lodí obrovský dojem. Když se ruské lodě začaly potápět, aby nepadly do rukou Japonců, z paluby jedné britské lodi zazněla ruská národní hymna. Rychle se přidávala i ostatní neutrální plavidla a přístavem mohutně burácela ruská hymna. Všichni přeživší Rusové zpívali a i ranění se snažili postavit na nohy, aby se k nim přidali. Někteří námořníci z neutrálních evropských zemí plakali.
Ranění Rusové byli převezeni do Čemulpcha, kde pro ně Japonci zřídili zvláštní nemocnici. Manželky japonských důstojníků a diplomatů se dobrovolně hlásily jako ošetřovatelky a pracovaly po boku sester.
Ke dnu šla nenáviděná loď
Válka na moři probíhala i jinde. Rusové měli eskadru křižníků ve Vladivostoku a křižníky v čele s křižníkem Rurik nejdříve potopily dvě neozbrojené japonské obchodní lodě. O záchranu přeživších námořníků se Rusové vůbec nepokusili. Táž eskadra později potopila další neozbrojenou loď, která převážela těžká obléhací děla, která chtěli Japonci použít při dobývání Port Arthuru. Tato děla měla Japoncům brzo krutě chybět. Potom Rurik a další křižníky vyhledala silná japonská eskadra, nenáviděný Rurik potopila a zbylé dva křižníky poškodila. Japonský velitel ruské lodě nepronásledoval a nařídil záchranu trosečníků. Japonci vytáhli z moře 625 Rusů, včetně velitele Ruriku.
Na pevnině se zatím začalo schylovat k velkým bojům. První japonská armáda se probojovávala k Port Arthura a další pochodovala na severovýchod Mandžuska, aby se postavila k Rusům, kteří šli Port Arthuru na pomoc. V Mandžusku se schylovalo ke třetí největší bitvě v dějinách světa.
Jan Tintěrov
