Už mnohokrát se psalo, že v grilovacích směsích kupují zákazníci za drahé peníze levnou sůl. A platí to skoro pořád. Poradíme, jak si za levný peníz pořídit drahou směs a ještě k tomu chutnou. Ale nejdřív solný rozbor.
Časopis dTest proto podrobil zkoumání 15 grilovacích kořenicích přípravků. Celkem 15 směsí prošlo laboratorním testem s cílem zjistit, jak jsou bezpečné. Všechny obstály bez problémů, ovšem často jsou z více než poloviny plné soli.
Tak trochu přesoleno
„Nadpoloviční podíl soli analýza potvrdila u více než poloviny všech testovaných přípravků. Při užívání kořenicích směsí je proto potřeba být opatrný s dosolováním,“ říká Hana Hoffmannová šéfredaktorka časopisu dTest.. Nejnižší podíl soli měl výrobek malé firmy Kulinář, kde se poměry pohybuje něco kolem 15-16 procent.
Stovky korun za kilo soli
V obchodě zjistíte, že kilogram kořenící směsi od větších výrobců přijde na cca 600 korun. Když to propočítáte, tak vás kilogram soli vyjde také asi na 600 korun. I ta nejluxusnější sůl – fleur de sel (solný květ) se dá koupit v různých obchodech od různých výrobců za cca 800 až 1.500 korun. Někteří si ji vozí z Chorvatska z oblasti Krvavice, další ze Slovinska z Piranu, tam se dá pořídit o trochu levnější a stejně kvalitní jako ta francouzská. Kamenná sůl stojí cca 10 korun za kilo, himalájská, o které je mnoho lidí přesvědčeno, že je zdravější (žádná sůl není zdravá), pak vyjde na stovku. Je tedy jasné, že kořenící směs se dá doma vyrobit mnohem levněji. Ale musíte mít přístup k zahrádce či koření.
Hurá do přírody
Mateřídouška je přímo božské koření, vhodná na ryby, na maso, na bylinkovou sůl i na průdušky. Ta roste na mezích, voní tak, že je hodna svého jména. Jestli ji chcete pěstovat, je stejně skromná jako maminky bývají, žádné hnojení, spokojí se s každou půdou. Stejně je to při pěstování s tymiánem, který je s mateřídouškou blízkým příbuzným, to už musíte hledat víc, ale dá se, i když ne v příliš dobré kvalitě i koupit. Možná na trhu čerstvý od farmářů a usušit…
Včely šílí, chuťové buňky také
Dobromysl, skvělá medonosná bylina, od které se včely neodtrhnou a chuťové buňky mají radost, když to oregano ucítí v pizze. Origanum vulgaris je latinské jméno a jako valná většina aromatických bylin se sbírá uprostřed dne, za slunečného počasí a suší se ve stínu, v mírném vánku, aby vůně neutekla.
Není nutné krást
Předchozí byliny se dají najít v přírodě, petržel listová, její nať tu budete muset ukrást sousedovi ze zahrady a nebo koupit, většinou je českého původu v dobré kvalitě. Stejně jako kmín. Mnoho lidí nedá dopustit na libeček, další pak na smil. A to už se blížíme k závěru prvního dílu, ke směsi zvané bylinková sůl. Hmoždíř, sušené byliny z předchozích odstavců (kmín lepší koupit mletý či čerstvě umlít ), poměr vše 1:1, ale zkuste experimentovat, ostatně některé bylinka jsou více aromatické, tam uberte, . Lze přidat další byliny podle chuti a nálady. Trochu soli a rozmydlete to (ale pomalu, ať se to moc nezahřeje) tloukem v hmoždíři. Ochutnáte, dosolíte a nebo naopak přidáte byliny, každá podle chuti.
Krále až nakonec
Velejemné sítko vás zbaví stonků. A pak už jen máslo a… Nezapomeňte na krále. Hodně lidí dává sušený česnek, ale když už si použijete bylinkovou sůl můžete ji doplnit česnekem. Někdo využije sušený, fajnšmekři si při vaření nechají zpěnit česnek na oleji pak třeba udělají minutku v ochuceném oleji.
A bylinkové máslo
Jeden dva stroužky česneku nakrájené na plátky zpěníte v másle, když začnou zlátnou, vyhodíte je. Až do vychladlého másla, už skoro tuhého vmíchejte bylinkovou směs zabalte do alobalu, v lednici či v mrazáku je to vždy připraveno.
