Tento příběh se stal během španělsko-americké války z roku 1898. Ve válce se bojovalo o nezávislost Kuby a Američané měli rychle navrch. Měli podporu místních obyvatel a hlavně početnější a moderněji vyzbrojenou armádu.
Španělská pozemní armáda utrpí několik porážek a španělské námořnictvo je zablokováno americkou flotilou v přístavu města Santiago. Američané mají víc lodí, víc děl a stačí jim jen čekat. Spokojili se ostřelováním pevnůstek města a jenom dohlíželi na to, aby jim Španělé neproklouzli z přístavu. Španělský admirál Cervera byl v nelehké situaci, protože obyvatelé Santiaga viděli v jeho lodích ohrožení města a navíc ze Španělska na něj tlačili, aby podnikl nějakou akci. Cervera věděl, že by to znamenalo sebevraždu a opustit přístav odmítal. 2. července 1898 dorazil ze Španělska telegram a v něm mu Madrid nařizoval, aby přístav okamžitě opustil a pokusil se uniknout do bezpečí. Cervera musel poslechnout. Politici v Madridu vlastní námořníky chladnokrevně obětovali a jim nezbývalo nic jiného, než zemřít se ctí a plnou parádou.
Protože v úzkém kanálu mohla plout jen jedna loď, nemohli Španělé zaútočit najednou, ale postupně a čekat na volném moři, až všechny lodě opustí přístav. Jako první měl vyplout křižník María Teresa a po něm zbývající tři křižníky a dva torpédoborce. María Teresa byla nejlepší španělská loď a měla se vlastně obětovat a pokusit, se zadržet Američany, než ostatní lodě zmizí. Proti ní stálo pět bitevních lodí, jeden křižník a dvě ozbrojené jachty. Američané byli připravení.
Na smrt v plné parádě
Cervera nařídil svým mužů, aby si oblékli slavnostní uniformy a sám jim šel příkladem. Prohlásil, že slavnostní uniformu si námořníci oblékají jen v nejslavnostnějších chvílích a těžko může být slavnostnější okamžik než ten, kdy jde voják do boje, aby zemřel za vlast. Bitva netrvala dlouho. Skutečně se podařilo, aby María Teresa přilákala na sebe pozornost a dvěma dalším křižníkům se povedlo na čas zmizet. María Teresa vedla nerovný souboj a zdržovala Američany, jak jen mohla. Když však požár zachvátil celou loď a hrozila exploze munice, nařídil Cevera, aby jí opustili. Víc už udělat nemohli. Američané pak mohli svojí pozornost soustředit na poslední křižník a oba torpédoborce a zasypali je smrští střel. Křižník Oquendo začal rychle hořet a jeho zraněný kapitán Lazaga nařídil, aby obrátili loď k pobřeží, kde chtěl najetím na břeh zachránit aspoň některé námořníky. Bohužel, výbuch kotlů zmařil jeho úmysl a změnil loď jen v bezmocný vrak.
Torpédoborec Plutón najel zničený na mělkou pláž a boj pro něj skončil. Torpédoborec Furor měl méně štěstí a skončil potopený v moři, rozstřílený americkou kanonádou. Američtí námořníci potom vzpomínali na statečnost jeho mužů, kteří bojovali do posledního okamžiku, i když už moc dobře věděli, že je čeká smrt.
Neunikla jediná loď
Nakonec neunikly ani poslední dva křižníky Cerverovy eskadry, kterým se povedlo načas utéct. Křižník Vizcayi unikal, jak jen mohl, když však vystřílel skoro všechnu svojí munici, rozhodl se jeho kapitán najet na břeh, aby zachránil své muže. Bez munice nemohl pro vlast víc udělat. Loď však najela na mělčinu a břehu nedosáhla. O její námořníky se postarali Američané z bitevní lodi Iowa. Poslední španělský křižník měl největší naději na únik a dokonce jeho náskok před pronásledovateli narůstal. Potom však došlo kvalitní uhlí a topiči museli nabírat palivo horší kvality. Rychlost rázem klesla. Když ho Američané dohonili, nařídil kapitán lodi, aby otevřeli lodní záklopky. Nechtěl, aby loď získal nepřítel. Bohužel, stalo se to v mělké vodě a nepoškozený křižník tam jen uvízl. Američané převezli jeho posádku a potom připoutali k lodi kabely, aby jí odtáhli do zajetí. Nevěděli však, že jsou otevřené záklopky a tuny vody se valí do podpalubí. Jakmile vytáhli loď na hloubku, loď se naklonila a rychle klesla pod hladinu. Španělský kapitán si hlasitě oddechl.
Nám vítězství, vám sláva!
Bitva to byla krutá, ale Američané se chovali ke Španělům s respektem námořních rytířů. Během boje připlula bitevní loď Indiana k ústí kanálu, aby svou palbou urychlila likvidaci Španělů. Její kapitán nařídil, aby menší americké lodě odpluly pryč a nepřekážely tak jeho dělům. Torpédový člun Gloucester však neuposlechl a dál manévroval mezi Indianou a Španěly. Americký kapitán zuřil a musel zastavit palbu, aby ho taky neposlal ke dnu. Po bitvě žádal vysvětlení. Kapitán Gloucesteru spustil na moře záchranné čluny a v ohni boje zachraňoval námořníky z potopeného Furoru. Pak připlul k vrakům Maríi Teresy a Oquenta a pokračoval v záchranných pracích. Na jeho palubě skončil i Cervera, zmáčený a se zraněnou nohou.
Kapitán Gloucesteru se snažil Španělům všemocně pomoci, nechal natáhnout plachtu, aby je chránila před sluncem, a poskytl jim lékaře. Jen zajatce museli hlídat dva muži s kulometem, protože jich bylo na palubě víc než Američanů. Bosého admirála Cerveru zdravili Američané zbraněmi a vzdávali mu čest, jako by to byl jejich velitel. Zabití Španělé byli pochováni v moři se všemi poctami, zabaleni do vlajek své země. Všichni zranění Španělé putovali do přístavu v Siboney, kde je umístili na nemocniční loď Olivette.
Po bitvě pozvali Američané španělské zajaté důstojníky na oběd, aby jim vzdali úctu. Bavili se nenuceně o bitvě a diskuzi uzavřel jeden Američan větou, která by měla patřit všem statečným a poraženým mužům. Řekl: „Nám náleží vítězství, zatímco vám připadá veškerá sláva. “ Všichni Američané to přijali se souhlasným mumláním a jeden Španěl se dojetím rozbrečel.
Jan Tinterov
