V roce 1206 se konal kurultaj, velký sněm mongolských chánů, který si měl vybrat svého vůdce. Sešli se tu vůdci Ugurů, Karaitů, Tatarů, Merkitů, Najmanů a Mongolů Jakka. Jednalo se o formální volbu, protože všem bylo jasné, že vládnout Mongolům může jediný náčelník.
Onen muž se jmenoval Temundžin. Do té doby vládl národu Mongolů Jakka, během tří let se mu podařilo porazit a sjednotit ostatní mongolské národy a jeho jméno znamenalo Nejostřejší ocel. Po zvolením nového vládce vystoupil před shromáždění slepý věštec, jenž prohlásil, že nový vůdce byl měl mít i nový titul. A ten by měl znít Čingischán, Vládce chánů. Toto jméno se radě zalíbilo a na jednomyslný nátlak chánů Temundžin nový titul přijal.
Bič Čingischánovy autority
Téhož roku hlásil jeden katajský úředník, jehož povinností bylo hlídat barbary za Velkou zdí, že na druhé straně vládne nezvyklý klid a ticho. Byl to klid před bouří, ale to v Číně nemohli vědět. I když o válce s Čínou uvažoval Čingischán od prvních minut svého zvolení, musel nejdřív upevnit svou vojenskou moc. Aby získaly ostatní kmeny vojenskou organizaci jeho Mongolů, sestavil zákoník Jassa, kterým se museli všichni řídit. Jednalo se o mix jeho vlastní vůle a nejúčelnějších kmenových zvyků. Jassa se postupem času stala bičem neúprosné Čingischánovy autority a vojenským předpisem, který si Mongolové nedovolili nikdy zpochybňovat. Poslušnost k chánovi byla přímo absolutní. Jednou byl Čingischánem vyslán prostý vojín se vzkazem, že má být velitel jednoho tumenu (divize o 10 000 mužích) zbaven velení a popraven. Tumen se nacházel tisíc mil od chánova dvora, a i když rozkaz přivezl prostý vojín, nikdo nad ním nepochybovat a generál byl v okamžiku popraven.
Zajímavé určitě bylo, že Čingischán neměl v lásce opilce, o kterých prohlašoval, že se chovají jak po ráně do hlavy a Jassa dovolovala Mongolům, aby se mohli opít jen třikrát do měsíce. Mongolové měli z náboženských důvodů velký strach bouřek a blesků a spásu před bouřkou hledali ve vodě. Kdykoliv měli možnost, vrhali se během bouřek do jezer, bažin, tůní či řek. Jassa tento zvyk přísně zakazovala, za bouřky se nejen nikdo nesměl koupat, ale bylo zakázáno se vody vůbec dotýkat.
Uražení zločinci
Ještě jedna zajímavost, která se týkala vymáhání zákoníku. Aby mohl být někdo vinným, musel být lapen přímo při činu a bylo úplně jedno, jestli se sám dobrovolně přiznal. Mezi negramotnými Mongoly bylo mluvené slovo svaté a lež byla pokládána za hroznou nehoráznost. Mnoho Mongolů proto urazilo, že nebyli za své zločiny souzeni, i když se dobrovolně přiznali, a někteří dokonce vyhledali samotného chána, dobrovolně se mu přiznali a žádali trest.
Čingischánova Jassa měla 22 bodů a je zjevné, že se z větší části týkala armády.
Nařizuje se věřit, že je jen jeden Bůh, stvořitel nebe i země, který dává život a smrt, bohatství a moc. Tento bod však Čingischán a Mongolové nikdy nedodržovali a tolerovali všechna jiná náboženství.
Hlavy náboženské, kazatelé, mniši, lékaři a umývači mrtvol jsou osvobozeni od veřejných dávek.
Pod trestem smrti je zakázáno, aby byl prohlašován za císaře někdo, kdo nebyl předtím zvolen princi, chány a důstojníky sněmu.
Náčelníkům kmenů a národů, kteří jsou poddanými Mongolů, je zakázáno nosit jakékoliv čestné tituly.
Bez výjimky je zakázáno uzavírat mír s panovníkem nebo národem, který se nepodrobil.
Řád, který dělí vojsko na desítky, stovky, tisíce a desetitisíce, musí být zachován. Toto nařízení má za účel postavit v krátkém čase válečnou armádu a utvořit velitelské jednotky.
Jakmile začne válka, musí každý vojín dostat své zbraně od důstojníka, který je má na starosti. Voják se o ně musí starat a důstojník je musí před bitvou prohlédnout.
Pod trestem smrti je zakázáno drancovat území nepřítele, dokud tomu nedá velitel svolení. Jakmile k tomu dojde, musí mít každý rovnou příležitost k plenu a musí mu být ponecháno vše, co ukořistil, kromě dílů, který je povinen odevzdat sběratelům kořisti pro vládce.
Aby se vojáci armády udrželi ve výcviku, bude každou zimu konán velký lov. Proto je každému muži v celé říši zakázáno zabíjet v měsících březnu až říjnu zvěř, kozorohy, srnčí, zajíce, divoké osly a některé ptáky. Vojáci mají v době války zakázáno se opíjet, v době míru se mohou opít maximálně třikrát do měsíce.
Je zakázáno podřezávat hrdla zvířatům, určených k jídlu. Zvířata musí být svázána, hruď jim musí být otevřena a srdce vyňato lovcem.
Je dovoleno jíst krve a vnitřností zvířat, i když to bylo dosud zakázáno.
Každý muž, který nejde do války, musí po určitou dobu pracovat pro říši.
Muži, kteří se během tažení provinili krádeží koně, hovězího dobytka nebo věci stejné hodnoty, budou trestáni smrtí a jejich těla rozseknuta na půlky. Pro menší zloděje bude trestem – podle ceny ukradené věci – jistý počet ran holí, sedm, sedmnáct, dvacet sedm, až do sedmi set. Ten trest může být prominut, pokud zaplatí zloděj desetinásobnou hodnotu ukradené věci.
Aby se zabránilo cizím otroků k útěku, je pod trestem smrti zakázáno poskytovat jim přístřeší, potravu nebo oděv. Každý muž, který potká uprchlého otroka a nepřivede ho zpět jeho pánovi, bude potrestán rovněž smrtí.
Zákon o ženitbě nařizuje, že si každý muž musí získat ženu koupí a že je zakázán sňatek mezi prvním a druhým příbuzenským stupněm. Muž se může oženit se dvěma ženami, které jsou sestry, nebo mít několik souložnic. Ženy mají na starosti majetek a mohou kupovat i prodávat podle své libosti. Muži se zabývají jenom lovem a válkou. Děti zrozené z otrokyň jsou postaveny na roveň dětem z manželek. Děti z první manželky jsou postaveny nad ostatní děti a dědí všechen majetek.
Žádný poddaný říše si nesmí vzít Mongola za sluhu nebo otroka.
Každý muž, kromě vzácných případů, musí sloužit v armádě.
Cizoložství se trestá smrtí a provinilci musí být bez odkladu zabiti.
Žádný bojovník hordy nesmí v boji opustit své druhy, muže své desítky. Nikdo z celé desítky nesmí nechat na bojišti zraněného druha. Žádný bojovník hordy nesmí opustit bojiště, dokud se v něm dosud nachází válečná korouhev, stejně tak nežádá nepřítele o milost.
Je zakázáno se koupat nebo prát oděvy ve vodě za bouřky.
Vyzvědači, křiví svědkové, sodomité a čarodějové jsou odsouzeni k velmi kruté smrti.
Důstojníci a náčelníci, kteří poruší svou povinnost nebo se nedostaví na chánovu výzvu, musí být zabiti kdekoliv a kdykoliv, i ve zvláště vzdálených okresech. Jsou-li polehčující okolnosti, musí se dostavit osobně před chána a ospravedlnit se.
Jan Tintěrov
